Znáš takový ty období, kdy se ti nějakou dobu nepodaří dostat na skejta. Koloběh práce, rodina, zranění a jánevímcoještě.

Dneska sem o tom přemejšlel cestou do rachoty a a podle mě to nese dost podobných rysů jako vyrovnávání se s traumatem

Tady je 5 fází smutku scaybordisty v pokročilém věku, který už dýl jak týden nestál na skejtu:

1. NEGACE/ŠOK – Stav následující po uvědomění si faktu, že postižený už ani není schopen dát dohromady, kdy naposled skejtoval. Často doprovázen vegetativním stavem plynule přecházejícím do fáze agrese.
2. AGRESE – Fáze obviňování externích faktorů (práce, počasí, Andrej Babiš, koloběžková lobby).
3. SMLOUVÁNÍ – Pokus o vnitřní smíření se se situací. Projevuje se excesivním sledováním skate videí či posloucháním podcastů o skateboardingu.
4. DEPRESE – Náhled na své neslavné skate výkony realistickýma očima. Uvědomění si mizivé pravděpodobnosti na zlepšení v budoucnu. Sledování YouTube scayte scény popř. nákup Polar Big Boy kalhot.
5. SMÍŘENÍ – Inzerce použitého scayte vybavení na FB marketplace s poznámkou „Jako nový, už nevyužiji“. Zrušení spořícího účtu na endoprotézy se zůstatkem 326 Kč.

Jo tys čekal, že ten článek nebude o hovně. Ouuu sorry! Shoutout všem na marodce!