Teprve nedávno jsem si uvědomil, že ono přísloví o tom, že člověk nevstoupí dvakrát do stejný řeky jsem vlastně nikdy správně nepochopil. Až do svých 35 let jsem žil v přesvědčení, že se jedná o takový memento, který má člověka varovat před tím, aby dělal znovu stejnou píčovinu (něco jako Fool me once – shame on you. Fool me twice – shame on me).

No a když už jsem teda udělal tu věc – tj. rozhodl se otestovat Powell Peralta Flight desku – podruhé, je nasnadě se teď už se vší stařeckou moudrostí zeptat, jestli na Flightce plavu pořád ve stejný řece? Nebo kolik vody už uběhlo?

Flight deska si od dob mýho prvního testu psanýho po Skaterock vytvořila status gamechangeru. Jasně i předtím existovaly laminátový, karbonový a i jiný hybridní konstrukce, ale vždycky se jednalo o velmi okrajovou záležitost, která byla přijímána se skepsí a většinou byla vykoupena nějakými „ale“, mezi něž patřila i extrémně vysoká cenovka a nule se blížící šance desku vlastně sehnat.

Flightka tak byla pravděpodobně první „masovou“ hybridní deskou, kterou bylo možný u nás sehnat, ačkoli se po ní vždycky zaprášilo. V týhle oblasti se za těch pár let změnilo to, že přibylo něco málo konkurence. Když nepočítám stále stejný evergreen prototyp-značek typu LITHE, tak Peraltě od té doby vyrostl hlavní konkurent od NHS známý jako VX deck a nedávno objevená deska z Decathlonu DK900 FGC. Obě tyhle desky vlastně jen kopírují technologii, kterou Peralta přinesla, takže nelze říct, že by jí v týhle oblasti nějak ujel vlak a pořád se tak vlastně drží na špici v oblasti technologie výroby desek.

Samotná konstrukce má svý výhody a specifika. Tzn. že každý benefit má i „stinnou stránku“, se kterou je třeba počítat.

To, že je Flight deska tenčí a lehčí je super, ale na druhé straně je třeba počítat s tím, že když si (obzvlášť na horším povrchu) začneš brousit tail do špičky, jde to rychleji než u 7 vrstev dřeva.

Odvrácenou stranou laminátovýho vlákna, který jí dává nesmrtelnost a konstantně skvělej pop je zase křehkost a právě to vlákno paradoxně. Protože laminát má narozdíl od klasickýho dřeva tendenci se štípnout v celé délce vlákna.

To jsou ale obojí jen drobný nedostatky, který jsou bohatě kompenzovaný pružností a odolností.

Navíc pro hack je horní vrstva z laminátu, ze který sundáte starej grip bez nutnosti nahřívání horkovzduškou nebo fénem. Proč bys to dělal? Věř tomu, že Flightka několikanásobně přežije i ten nehrubší grip, co na ní dáš. Takže tvý nákupy ve skateshopu se díky Peraltě na pár let smrsknou pouze na nákup novýho gripu 🙂

Co bych to byl za píčuse, kdybych si nenašel nějakou tu maličkost, abych si do Flightky trochu nepíchnul. Jestli je jeden aspekt, v kterým Flight desky dlouhodobě pokulhávaj, je to design. Klasický Flight logo, který se na jejich spodku furt drží vlastně nikdy moc hezký nebylo. Kopie a spinoffy Stecykových Bones brigade designů neurazí ani nenadchnou. Aktuálně testovaný design v kolaboraci s Metallicou ve světle modrý barvě jsem už vůbec nepochopil. Vlastně jedna z mála design sérií Flight desek, která měla za mě koule byly makro fotky brouků (teď jak to píšu tak to taky nezní moc lákavě, ale mě se líbily). Takže jestli má Peralta někde prostor pro to, jak Flight desky zlepšit, dal bych focus designu a použití barev, který slidujou i bez nutnosti zamrdat celej spodek desky voskem 🙂

Technické parametry:

Délka: 32.08 palce (81.48cm)

Šířka: 8.5 palce

Wheelbase: 14.375 palce (36,5 cm)

Nose: 6.88 palce (17.5 cm)

Tail: 6.63 palce ( 16.9cm)

Váha: 3200g

Concave: K20 mellow

Takže i po letech si s Flightkou docela rozumíme. To, že docela zásadně změnila celou kategorii hybridních konstrukcí skejtů a dokázala ji zprostředkovat mnohem větší skupině než jakákoli jiná deska před ní, jí nikdo nevezme. Ano, má svý specifika a ne není nesmrtelná, protože ačkoli ji nezlomíte, po několika měsících či dokonce letech si obzvláště hrubej povrch vybere svou daň na patkách. Ale pořád je to jen minimum záporů proti několika zásadním výhodám.

Jsem rád, že mi Ambassadors, který sem Flightky tahá, umožnilo se na ní zase jednou projet.