Psát o skejtovejch trendech nota bene v pozitivním smyslu se tady na tý platformě nikdy moc nenosilo. Poslední dobou mám vlastně tak nějak celkově problém napsat něco, co by někoho zajímalo. Ale světe div se, našel jsem si téma.

Za posledních pár let si určitě potkal pojem microdosing – legitimizovaný lehký sjíždění se za účelem schopnosti fungovat v normálním životě bez nutnosti sdílet MHD s drakama nebo jinejma haluškama a zároveň zvyšovat svou schopnost odolávat každodenní rutině.

Podobnou paralelu sleduju u pár lidí i v oblasti skateboardingu – v době kdy rostou betonový parky jako houby po dešti a skaters jsou coby olympijský sportovci vytlačovaný do těchhle betonovejch ghet se našlo pár jedinců, kteří si tvrdošíjně stojí za tím, že skateboard má stále pevný místo ve veřejným prostoru a svou takřka guerillovou architektonickou činností si kladou za cíl ho tam udržet.

Co naplat celý náměstí přestavit na skejtovatelnej spot je běh na minimálně 10 let, spálíš u toho energie jako při letu do vesmíru a nejspíš stejně shoříš bezvýsledně někde v atmosféře. Vybudovat velkej DIY spot taky není pro každýho a výsledek stejně bude nakonec někomu trnem v oku.

Neopomenutelnou výhodou je pak i low-costová stránka věci ve srovnání s desítkama tun betonu a železa, který zahučej při tvorbě klasickýho skateparku. A v neposlední řadě i jejich mobilita… just in case you know.

Řešením pak může být tvorba mini spotů, který umístíš na veřejný prostranství (ať už legálně či ne) a počkáš co se bude dít. Takovýhle iniciativy jsem vysledoval v Bordeaux, Berlíně a světe div se i v tý naší zemičce.

Pomyslným godfatherem (ač neříkám, že byl první) týhle disciplíny je pro mě Pierre Descamps, který svýma výtvorama na pomezí architektury-umění a skate spotu pravidelně obohacuje různý berlínský zákoutí. Dost možná si jeho věci zahlídnul i na nějakých Magenta videích v rámci projektu Hybrid umístil stejnou sochu do Bordeaux, Malmö a Toronta.

Velmi vtipnej insight o koexistenci takovýho projektu přišel pak právě z Magenta metropole, kde skaters říkali, že kromě klasickýho skateboardingu a dětských her byla tahle instalace velmi oblíbená jako sušák ručníků z nedaleké fontány na břehu řeky.

A bychom nechodili pro inspiraci přes půl světa, vzpomeňme die-hard fanouška Wu-Tangu původem z Olmiku Dejva Grygárka, kterého nejspíš znáš pod pseudonymem Iga. Jeho skejtovatelný betonový prvky už řadu let nejen že doplňujou skateparky, ale velmi dobře fungujou i ve veřejným prostoru.

Iga se rozhodl vytvořit ukázkovou prezentaci toho, jak jde z mála udělat hodně a zkombinoval asijskou zenovou zahrádku se žulovým (ne mramorovým, to by vám určitě vysvětlil) spotem inspirovaným známými světovými spoty.

Druhým příkladem tuzemské produkce „alternativních skate spotů“ je pak Jarda Koudelka – známý to polyhistor spojený se značkou Atepa, který v rámci Landscape festivalu na pražský Palmovce proměnil nefunkční přechod pro chodce ve funkční skatespot a má do budoucna určitě ambice v podobných projektech pokračovat – viz níže.

Jaroslav Koudelka – Nefunkční Zebra

Dovětek, aneb jak je též možno vstoupit se skejtem do veřejného prostoru

Skejťák vstupující do veřejného prostoru disponuje zvýšenou citlivostí k okolním materiálům a objektům. Jeho zájem je pak často směřován k prvkům pro ostatní všedním a nezajímavým. Již zmíněný Pierre Descamps považuje město za “nekonečné hřiště” a různé městské zídky a zábradlí někdy vnímá téměř jako ready-made sochy a objekty.

Nutnost jízdy na 4 malých kolečkách zároveň přirozeně vzbuzuje vnímavost vůči různým povrchům. Skateboardista tak logicky vyhledává a oceňuje materiály hladké, kvalitní a trvanlivé. Tato základní logika věci nám nastiňuje fungování skejťáka v prostoru, kde již je k nalezení něco, co lze považovat za “spot” a z toho plynoucí zdroj zábavy a zájmu. Otázkou však je: Co lze dělat, když v okolí žádnou takovou možnost nemám?

Pomineme-li většinou zdlouhavý a složitý proces oficiální trvalé realizace, do které vstupují různé městské složky, politické a zájmové skupiny, zůstane nám cesta neoficiální. Ta však nese jednu velkou slabinu definovatelnou otázkou: Jak dlouho to tam vydrží?

Ze zkušeností Pierra Descampse to někdy může být měsíc, někdy rok, ale taky to může být jeden den. Na mysl tak přichází jednoduchá otázka: Má to vůbec smysl? Richard Leydier v úvodu pro knihu Monuments tvrdí, že: “Bez zatvrzelosti není skateboarding” (sorry tohle se mi strašně líbí, tak jsem to zvýraznil – POB). Zároveň platí klasické české rčení: “Za zkoušku nic nedáš”. Každá takováto drobná realizace sebou kromě snahy nese určitou aktivaci skateboardové komunity, zároveň může dávat sociální signál ostatním skupinám obývajícím městský prostor a poukazovat na fakt, že skateboarding není “vandalismus”, ale kreativní odvětví s potenciálem kladně obohacovat části veřejného prostoru. 

Postupná snaha, skrze v počátku malé intervence, může vést k respektu a dialogu se skateboardovou komunitou, jak se tomu děje např. ve švédském Malmö, kde prostřednictvím městského koordinátora skateboardingu dochází k naslouchání a začlenění skejťáků do městských plánovacích procesů. Může též vést k legitimizaci míst pro skateboarding, jak se to podařilo Leo Vallsovi ve francouzském Bordeaux, nebo Pessertive crew na RBS v Plzní. A především má smysl v oživování veřejností málo využívaných míst.

V neposlední řadě mají tyto intervence sílu zdůrazňovat odlišnosti jednotlivých prostorů, což může sloužit jako prostředek pro neunifikované revitalizace a osobitou tvorbu prostorů nových. Skateboarding tak může bojovat proti něčemu, co popisuje umělecká teoretička Miwon Kwon jako “homogenizaci kapitalistického prostoru”.

Jaroslav Koudelka

Výchozí zdroje:

Kniha Monuments

DESCAMPS, Pierre. Monuments. Berlin: JB. Institute, 2021. ISBN 978-3-00-069477-6.

Esej Miwon Kwon

CÍSAŘ, Karel. Stav věcí, Sochy v ulicích III: Sculptures in the streets : Brno Art Open. Brno: Dům umění města Brna, 2011. ISBN 978-80-7009-160-9.

Rozhovor s Gustavem Svanborgem-Edénem (koordinátor v Malmö)

ERA21: Architektura volného času. 2023, roč. 23., č. 3. 2023. ISSN 1801-089X.

Pierre Descamps Interview, A sculpture for…

https://soloskatemag.com/pierre-descamps-interview

Leo Valls Interview, Skate Urbanist

https://soloskatemag.com/leo-valls-interview